ŘEZÁNÍ A VRTÁNÍ ŽELEZOBETONU

druhy řezání

  • Stěnovou pilou (Hilti)
  • Lanovou pilou (Hilti)
  • Spárovým vozíkem (Cedima)

druhy vrtání

  • Jádrovou vrtačkou (Hilti)

ČINNOST

Řezání stěnovou pilou

Využití pro velké prostupy jako jsou dveře, okna, výřezy schodišť a otvorů pro rozměrné technologie např. vzduchotechniku, dále odstraňování celých stěn nebo kompletních konstrukcí, kde jsou nežádoucí otřesy, které vznikají při klasickém bourání. Řezání stěnovou pilou se provádí jak při výstavbě nových objektů, tak i v při rekonstrukcích v domácnostech. Typický příklad těchto prací v bytech a podobných prostorách je výřez pro dveře v panelových bytech, kde se často provádí jejich rekonstrukce a změny (viz. článek níže).

Tuto technologii řezání je možno použít do maximální hloubky řezu 72,5 cm. Řezy je možno také provádět přímo i v rozích stěn, a to tak, že diamantový kotouč v řezu kopíruje protilehlou stěnu v rohu.

Při řezání se je řezný kotouč chlazen vodou, která se dle požadavku zákazníka odsává průmyslovým vysavačem.

Řezání spárovým vozíkem

Klasické vyžití je při řezání podlah starších budov při jejich rekonstrukcích, nařezávání betonových potěrů, nebo asfaltových povrchů.

Hloubka řezu je maximálně do 27 cm.

Při řezání se je řezný kotouč také chlazen vodou, která se dle požadavku zákazníka odsává průmyslovým vysavačem.

Řezání lanovou pilou

Tato technologie je zcela odlišná od předchozích způsobů řezání, zde je použito diamantové lano, které je po spojení do nekonečné smyčky proniká řezaným materiálem a provádí tak neomezený požadovaný řez.

Díky této technologii se lanovou pilou pracuje při řezání silných stěn z cihelného nebo smíšeného zdiva (kde převažuje kámen), ŽB stěn bývalých bunkrů a silných základů domů a tam, kde již nestačí stěnová pila. Tímto způsobem řezání je možno dělit i ocelová tělesa, nebo stavební materiály s výrazně větším obsahem oceli jako jsou ŽB konstrukce na vodních dílech nebo podzemních v prostorech pražského metra apod.

jádrové vrtání

Klasické použití je vrtání kruhových otvorů kolmo, nebo pod úhlem (max.45°)v železobetonových, cihelných i smíšených stěnách s daným průměrem od 8–500 mm, které slouží pro jednotlivé prostupy stěn dle určených technologií jako je vodoinstalace, elektro, VZT malých rozměrů apod, nebo i sdružených otvorů pro více technologií najednou.

Kromě jednotlivých otvorů se dá využít jádrové vrtání v kombinaci se stěnovou pilou například při výřezech v pro stavební otvory (okna, dveře), kdy je potřeba navrtat budoucí vyřezaný otvor v jednotlivých rozích nebo v místě, kde nesmí dojít k protažení řezu kotoučem s ohledem na ocelovou výztuž v blízkosti řezu.

Jádrové vrtání se také často používá při chemickém kotvení, když již nelze vrtat příklepem a to nejčastěji v železobetonu, kde se ve vytyčeném místě kotvy nelze vyhnout ocelové výztuži a je potřeba jí převrtat.

Jádrové vrtačky se mohou připevnit na povrch buď mechanicky pomocí kotev na klasickém stavebním podkladu, nebo vývěvou tam, kde se nesmí porušit povrchová úprava, jako jsou dlaždice, konečná úprava pohledových betonů a jiných hladkých povrchů.

Rozlišujeme dva způsoby vrtání v souvislosti s použitím vody pro chlazení jádrových korunek(vrtáků). V menších vrtaných průměrech a kratších hloubkách můžeme v cihle, porobetonu, Ytongu apod. vrtat tzv.nasucho, bez použití vody. V betonu a železobetonu se voda používá bez rozlišení průměrů a hloubky vrtů. Lze též aplikovat „ruční jádrové vrtání“ a to v případech vrtání průměru do 120 mm a v měkčích materiálech jako u vrtání na sucho.

 

Délky vrtů je možno vlit poměrně značné a to pomocí tzv. prodloužení korunek, kdy je možno postupně vrtat do několika metrových hloubek dle daného materiálu.